Prosinec 2006

Roztomilé světlovlásky

3. prosince 2006 v 16:59 | Hanyou |  Manga obrázky
Tak tu máme kawai dívky. Doufám, že se vám budou líbit!
Tyhle dva jsou věnovány pro Wikiss!
Zelená je její barva... :-)

Poslední anděl

2. prosince 2006 v 22:10 | Hanyou |  Povídky - moje
New Orleans. Ale jaké je to město? Zbořené. Bez života. Tu a tam se objeví lidé, ale hned zase zmizí. O zvířatech ani nemluvě. Bylo to už hodně dlouho, kdy město žilo. Před měsícem napadlo město nákaza. Lékaři se přeli, zda to je dávný mor nebo ne. Ale to se nikdy nedozvěděli. Zemřeli a jejich oči se nedívali na své kolegy, ústa nemluvila latinsky. Jenže něco muselo město znovu postavit na nohy! Ano. Tehdy starostka něco mumlala na smrtelné posteli. Byla to městská záležitost, ale ti, kdo stáli kolem, slyšeli něco jiného.
"Město... musí žít... dokážeme... najít... poslední... andělé..." poté zemřela.
"Město musí žít. Dokážeme najít poslední andělé. Myslíte, že jí to někdo vnukl?" zeptal se její přítel. Nikdo nevěděl. Ale vrána na okně věděla! Ona dobře věděla, co udělat. Andělé už nebyli, ale něco tu bylo. Letěla do neudržované části města. Po nějaké době se usadila na okenním parapetu jednoho domu a dlouze krákla na bílou skvrnu. Kida. Poslední anděl. Otevřela pomalu oči a zvedla se. Pohledem zavadila o velkou louži. Viděla se. Pleť, vlasy, oblečení. To vše měla bílé. Jenom oči ne. Byly modré jako moře. Azurové moře. Po tváři jí stekla slza. Poslední anděl. Slyšela to v hlavě pořád. Litovala, že andělé nemluví. Vrána odletěla. Kida se dala na toulky do města. Došla k podloubí, kde byla rodina. Asi pětileté dítě jí zahlédlo. Natáhlo k ní svou malou ručku. Kida se prstem dotkla jeho ukazováčku. Poprvé ucítila lidské teplo. Matka, která držela dítě za ruku, šla směrem k jednomu domu. Kida znovu osiřela. Podívala se na dlaně. Byly bílé. Studené. dala hlavu do dlaní a plakala. Vydala se dál. Najednou si uvědomila, kde je. Hřbitov. Všude byli kamenní andělé. Kida se jednoho dotkla. Teď poznala, že nežije. Přála si být člověk. Žít, nebýt sama. To slovo jí udělalo dobře. Žít, žít, žít! Ukápla jí slza na křídlo. Jedno pírko se uvolnilo a pomalu padalo na zem. Jakmile se dotklo země, projela Kidou taková bolest, že chtěla křičet. Ale nemohla. Peří létalo na všechny strany. Kida padla na zem. Po chvíli se probrala. Její kůže byla okrová a vlasy měla jako ječmen. Vstala. Chtěla vzlétnout, ale potom si všimla, co se stalo. Neměla křídla. Je člověk... JE ČLOVĚK!
"Kido, miláčku, mohla bys mi prosím dát pochovat Aničku?" zeptal se muž. Kida se usmála a podala mu miminko. "Když jsem tě poprvé uviděl, věděl jsem, že jsi má láska. Jsi můj anděl!"

Nedomyšleno...

2. prosince 2006 v 22:04 | Hanyou |  Mozkové vykolejení-nádobí v koši, odpadky na lince...
Tohle se nestalo mně, ale kámošce z netu.Měla chřipku a skoro nemohla mluvit (což její rodiče oslavovali dlouho do noci, že už bude klid). Aby se doma nenudila, pustila si DVD a vesele upíjela čaj. Náhle cítila, jak na ni jdou záchvaty kašle a tak zvedla hrnek nad hlavu aby se nepolila...

MANGA!!!

2. prosince 2006 v 21:38 | Hanyou |  Manga obrázky
A máme tu japonské obrázky - manga! Hrozně se mi líbí styl kreslení a zamilovala jsem si některé postavy, jako například InuYashu, Kibu z Wolfs Rain atd. Je sice divné, že se sotva osmnáctileté dívce líbí anime, ale já jsem pořád ještě duševně dítě, což vytáčí nejen naše, ale i spolužáky. ^-^ Mám tady dvě z několika set mang, které mám uložené na pc. Stále tu ještě zkoumám nastavení.

Jak se vám líbí blog záčátečního tupce?

2. prosince 2006 v 21:25 | Hanyou |  Trapasy
Začínám pomalu a blbě dělat svůj blog. Nemám tolik času, protože mě čekají státní závěrečky a musím taky chodit do práce. :-(
Vytvořila jsem rubriku Trapasy, kam můžete psát své i cizí zážitky. Myslím, že pod tuhle rubriku bych se měla přestěhovat já... Nnn,
Zdraví vás Hanyou!