Srpen 2007

Moon Girl

31. srpna 2007 v 15:31 | Hanyou |  Obrázky-upravené
Na tohle jsem potřebovala pouze dva obrázky, Windows Media maker a Kreslení.





1) Po těžkém rozhodování jsem vybrala tyto dva obrázky:
2) Oba obrázky jsem vložila do Windows Media Maker a nechala je prolnout.
3) nakonec jsem ho v Kreslení upravila a tohle je výsledek:
(Toto bylo děláno v rychlosti!)

InuYasha - Můj peckový výlet do minulosti 1

28. srpna 2007 v 15:03 | Hanyou |  Povídky - moje
Čusík, já jsem Lucka a je mi patnáct. Asi dva měsíce před našim posledním vysvědčením na základce. Byla jsem dost mimo z toho, že se s kámošema (ano, s kámošema, protože mi holky poslední roky připadaly namyšlené) nebudu moct vídat každý den.
No, ale teď k mýmu příběhu. V zadní části tělocvičny je starý vypuštěný bazén a nad ním vystavěli patro s dřevotřískovou podlahou, kam dali míče a další sarapatičky na cvičení. Často jsme říkali, že se to pod námi propadne. Zrovna ten den jsem si ráno na youtube zkoukla poslední díl InuYashy a zalitovala, že není pokráčko. Smutně jsem si sbalila věci do školy a letěla na tělák. Nesnáším tělák! A zrovna naše tělocvikářka mi dělala naschvály. Jednou jsem to nevydržela a mrštila po ni míč. Samozřejmě, že jsem to zakecala výmluvou, že mi sklouzl z ruky. Ještě chvíli mě prudila a nakonec jsem jí řekla co si o ní myslím (nezapomněla jsem do toho přidat holky, které si na lavičce jako necvičící lakovaly nehty a dostávaly z nepochopitelných důvodů na tělák jedničku). od tý doby byl klid, ale stejně jsem tělák dál nesnášela.
"Fajn, přineste si žíněnky!" zavelela tělocvikářka, když zapsala docházku. Nemusím vám asi říkat, že mě potěšilo, že jsme tradičně neběhali deset koleček na rozcvičení. Vyťapkali jsme po širokých schodech na patro. Milovala jsem, když jsem žíněnku stočila jako palačinku (slint!) a snesla jí na rameni dolů. Právě jsem šla při kraji patra a mrkla dolů na prázdný bazén.
Tam bych teda nechtěla spadnout, pomyslela jsem si. Kdesi zapraskala podlaha a všichni jsme ztuhli. Už jsem se zmínila, že se jednou kvůli té podlaze zabijem? Jo? Tak teď se to dělo. Pode mnou rupla "naprosto bezpečná" dřevotřísková podlaha. Žíněnka kamsi odlétla a já letěla do... dolů. Stačila jsem ještě zavřít oči, abych neviděla svůj dopad. Náhle si uvědomím, že padám až moc dlouho. Pak jsem dopadla... do něčeho měkkého. Otevřela jsem oči. Nade mnou se skláněl nějakej chlap s černýma vlasama a červenýma očima. Jo, měl velice, VELICE naštvaný a zlý výraz.
"Jé!" vykřikla jsem a vjela mu prsty do očí. Chlap zařval a pustil mě, aby si sáhl na oči. Zase jsem padala.
"Držím tě!" dopadla jsem na cosi pružného a růžového. V hlavě mi zablikalo cosi známého.
"Díky," vydechla jsem a rychle se rozhlédla. K tomu chlápkovi se blížila červenobílá skvrna s dvoumetrovou katanou.
"InuYasha?" vykulila jsem oči.
"Ty ho znáš?" ozval se Shippo změněný ve velký růžový balón.
"Jasně, že jo! Kdo by ho neznal?" usmála jsem se. "A ten chlápek... Naraku?" došlo mi.
"Jo, je to on." odpověděl Shippo a snesl se dolů. Seskočila jsem z něj a on se přeměnil do své původní podoby. Byl tak... KAWAII!!!
"Díky, Shippo," pohladila jsem ho. Páni, jak se mi klepala ruka!
"Jsi v pořádku?" ozvalo se za mnou. Zelený námořnický obleček, černé vlasy.
"V pohodě," řekla jsem. "Měla bys mu ale pomoct."
"Pojď, Shippo!" zavolala na něj Kagome. Oba běželi pomoct InuYashovi, který sekal do Naraka. Zatoužila jsem jim pomoct, ale jediné co tu bylo, byly kameny, písek, tráva a nějaké cáry hadrů. Snažila jsem se nemyslet proč jsou od krve. Pak mi bleskl hlavou nápad. Nač jsem lítala s klukama v sadech a po ulicích? S velkým sebezapřením jsem vzala ze země pruh čehosi, co kdysi bývalo možná košilí a ze země zvedla pár kamenů. Jeden jsem dala doprostřed látky, roztočila a vystřelila. Zásah! A rovnou do spánku! Naraka to zřejmě rozzuřilo a dost vražedně se na mě podíval. Roztomile jsem se na něj usmála. InuYasha dostal skvělou šanci a taky jí využil.
"Kaze no Kizu!" vykřikl. Nebýt té záře, tak bych řekla, že mi tak zazářily nadšením oči. Bohužel Naraku stačil zmizet. Zklamaně jsem protáhla obličej. Proč vždycky uteče? InuYasha si to ke mě zamířil a já se divila proč vypadá tolik naštvaně.
"Zbláznila ses?" křičel. "Málem jsem ho dostal!"
"Chtěla jsem pomoct!" namítla jsem.
"Jenomže jsi to celé totálně zkazila!" drapl mě za tričko. Za moje oblíbené tričko!
"Mírni se, InuYasho!" zavrčela jsem. Začínal mi jít na nervy. Trochu udivěně se na mě podíval a pustil mě. No, aspoň něco. Zatím přiběhla Kagome a Shippo.
"InuYasho," začala Kagome a já si rukou přikryla ústa, protože jsem věděla co bude následovat. "OSUWARI!" vykřikla. Páni, to bylo ještě lepší než to vidět na obrazovce!

Tak to byl takový malý úvod.