Srpen 2008

Dnešní den byl bohatý... na Naruta!

27. srpna 2008 v 2:58 | Hanyou |  Obrázky-upravené
No ano, chodím teď na návštěvy do Listové... tajně.
Dostala jsem skvělý tip na jedno mrknutí do domu jedné z postav, takže jsem toho využila. Pak mi přišel lístek s výzvou. Měli jsme se setkat u brány. Setkání před branami Listové bylo... nepřátelské. Akatsuki chtěli boj, takže jsme si stanovili pravidla: Vše je dovoleno, jen pomoc ne. A kdyby byla odveta, pak jen s tím samým bojovníkem.
A jak to dopadlo?

Něco pro HaKeTo a smutná zpráva

26. srpna 2008 v 18:37 | Hanyou |  Obrázky-upravené
Tak tady je něco pro nás, holky:
A teď ta smutná zpráva:
"Tak nám zabili Ferdinanda!" Ne, nestalo se nic, za co je třeba dělat pohřeb. Holt se stalo to, že se nám náhradní pc nerozeběhl. Ano, čtete dobře. Tak tu máte aspoň nastaveného Kulhánka a pár dalších povídek.
Jo, až bude pc zase zpátky, tak zveřejním Iníka s českýma titulkama.

Cikánka

26. srpna 2008 v 2:52 | Hanyou
Na tuhle písničku mám krásné vzpomínky. Zpívaly jsme ji s kapelou Zlej sen a Andy měla sólo.
.
Hádej mi, prosím, hádej mi, Cikánko z ruky - Am Dm
chci slyšet, co mne čeká a nemine - E E7 Am
Nebudu asi případ jednoduchý
nepatřím mezi bytosti nevinné
Aáááaa....
Vám není snadné hádat z ruky, pane
byla bych raději, kdybyste nepřišel
Až vám povím to, co máte v očích psané
bylo by lépe, kdyby jste neslyšel
Nestraš mně, Cikánko - C
já se stejně nebudu bát - Dm Am
doufám
že se mně nepokusíš obelhat
Aááaa....
Čeká vás neštěstí a velká láska vás zradí
den se vám stane nocí a noc dnem
Věrnější bude vám připadat přátelství hadí
nakonec sám se rozžehnáte se světem
Asi ti, Cikánko, nebyla platná má ruka
dávno už jedině noc je mým dnem
Dalších sto let budu zakoušet pekelná muka
neboť věs, že hřbitov je mým domovem

Další obrázek a oznamko

25. srpna 2008 v 19:57 | Hanyou |  Moje crazy výtvory
Tak, taťulda řekl, že připojí starý pc, který jsem mohla dostat, kdyby někomu nešel monitor. Není ale jisté, že budu na internetu.
No a tady je můj další obrázek. Pro ty, co říkají, že je mám světlé, jsem ho upravila. Použita byla zelená pastelka.

DŮLEŽITÉ!!!

25. srpna 2008 v 15:02 | Hanyou |  Já a moje kecy, kecy, kecy, kecy
Jelikož můj pc je poslední dobou divný a dělá při spouštění blbosti, půjde na takový měsíc do opravy. Ano, pochopili jste. Přes měsíc tu nebudu (oslavu si nech na potom, Tori!). Neplačte, budu vám sem dávat Kulhánkovu Cestu krve, takže si užijete příběhů až dost! No, snad se to moc dlouho nebude protahovat. Nevím kdy pc odvezou. Doufám, že se brzy zase uvidíme!

Tak to je moc!

25. srpna 2008 v 2:29 | Hanyou |  Já a moje kecy, kecy, kecy, kecy
Jsem hodná, dokud nedojde na hnusné věci jako je útočení na mé blízké nebo... vydírání! Ano, je to tak. Někdo mě nemá rád a dává mi to dost najevo! A o co jde? Tak to je pod perexem:

Přiznávám, jsem líná!

24. srpna 2008 v 21:52 | Hanyou |  Já a moje kecy, kecy, kecy, kecy
Nějak se mi nechce psát příběhy, které jsem rozepsala. Nevím proč, nevím jak a už vůbec nevím jakým stylem. Prostě potřebuju pauzu. Až na HvDM a DN-JSZ jsou všechny povídky rozepsané. Doufám, že to není tím hnusným dospíváním (!!!) nebo školou. Slibuju, že než skončí tenhle rok, tak se tu objeví pár kapitolek, ale ne hned. Velice se omlouvám a doufám, že do konce roku přežiju.
Vaše milá Hanyou
z pustého ostrova kdesi v Tichém oceánu

Příběh Neko Shinany Hanyou a Ookamiho Sira Youkaie

24. srpna 2008 v 12:40 | Hanyou |  Povídky - moje
Tak tady je úryvek z NSH, který sepisuju na wordu. Je to o mém setkání a životě s Ookamim.

Já, superzbraň - Den bez slunce 2/2

24. srpna 2008 v 1:21 | Hanyou |  Povídky - moje
Drahá Vraz,
Zero znovu udeřil a policie případ vzdává. Chtěl bych vytvořit tým z policistů, který by nám pomohl. Do čtyř budeme doma.
Rei
Podívala jsem se na hodiny. Za pár minut tu měli být. Připravila jsem kávu a čekala. Když přišli, byla jsem v kuchyni. Gira mi naznačil, abych se zatím neukazovala. Policistů bylo pět. Jeden z nich byl zřejmě nováčkem. Posadili se.
"Pánové," začal Rei. "Máte ještě čas si to všechno rozmyslet."
"Zůstáváme!" řekl jeden z mužů pevně.
"Dobrá. Teď vám představím někoho, kdo ví jak Zero pracuje."
"Slečno Vrazbri," zavolal na mě Giro. Vyšla jsem z kuchyně s kávou.
"Dobrý den," usmála jsem se.
"Žena?" zeptal se překvapeně jeden z mužů.
"Ujišťuju vás, že je silnější než my všichni dohromady," řekl Rei pevně. Postavila jsem kávu na stůl a rozdala ji. Na Reie jsem nenápadně mrkla a pak jsem se postavila vedle jeho křesla.
"Vrazbri už byla do tohoto případu zapletena dřív," vysvětloval policistům.
"Dřív? Ale tehdy nebylo tolik… nehod," ozval se mladý policista.
"Tehdy to bylo jiné," řekla jsem tiše. Chudák, bylo na něm vidět, že je v práci nový a stále ještě vyjukaný.
"Tedy co se přesně stalo?" zeptal se policista s šedivým pramenem vlasů.
"Jedna dívka našla něco, co umožňovalo zabíjet lidi na dálku. První oběť byla nehoda, vlastně toho muže nechtěla zabít. A pak jí napadla krásná myšlenka: Udělat svět bez zločinu. Dlouhou dobu hledali tajemného zabijáka, ale nic nenašli. Lidé nakonec věřili, že za to může bůh. Dívku to naštvalo a nechala jednu z obětí, aby řekl, že jej zabila nová Máří Magdaléna."
"Kde se to propána událo?"
"V tomto kraji," odpověděla jsem a pokračovala. "Nakonec dívka přišla o sílu zabíjet a už o ní nikdo neslyšel."
"Ale co to bylo za sílu?" ptali se zmateně. Podívala jsem se na Reie a ten přikývl.
"Zápisník smrti," pronesla jsem. Na chvíli bylo ticho.
"To je vtip?"
"Obyčejný zápisník?"
"To je hloupost!"
"Pánové!" napomenul je Gira.
"A co ta dívka?" zeptal se mladík. "Jak víte, že to udělala ona?"
"Tou dívkou jsem já."
"Co?" všichni se na mě dívali nedůvěřivě.
"Vrazbri zabila několik lidí," řekl Rei tiše. "Je ochotná s námi spolupracovat a chytit Zera."
"To se mi nezdá."
"Co za to chce?"
"Svobodu," řekla jsem a položila ruku na opěradlo. "Pouze svobodu."
"Bez trestu?"
"Ten případ není promlčený!"
"Trvá to přes dvacet let, než…"
"Tyto činy jsou promlčené už hodně dlouho," přerušil je Rei.
"Jak dlouho?" zeptal se šedovlasý policista. Sevřela jsem opěradlo a pohlédla na Reie.
"Je to na tobě, Vraz," řekl. "Můžeš jim to říct a tím dokázat, že jsi ochotná spolupracovat, nebo mlčet a nemít dostatek informací."
"Čtyřista let," tato dvě slova se hodnou chvíli vznášela v prostoru. Policisté se nakonec rozesmáli, jen mladík mlčel.
"Já jí věřím!" řekl pevně.
"Mausi, ty bys věřil i Zerovi, že koná dobrou věc!"
"Můj děda pracoval v ústavu, kde Vrazbri drželi!" vykřikl. Vytřeštila jsem oči. Ano, teď jsem cosi viděla. Známé rysy tváře.
"Ten muž, kterému jsem neublížila…" zašeptala jsem. Maus přikývl. Policisté znervózněli.
"Jak může žít přes čtyřista let? To je nemožné!"
"Protože Vraz byla obětí nelidských pokusů."
"Pokusů?"
"Děda říkal, že na ní stříleli a…" odmlčel se.
"Je to tak," přikývla jsem. "Nejsem jako ostatní lidi. Teď už ne."
"Vraz je vlastně… státní zbraň testovaná v různých válkách," řekl váhavě Rei. Policisté si v hlavě srovnávali to, co slyšeli.
"Stále můžete odejít," řekl Rei zachmuřeně. Dva policisté se zvedli a chladně se na mě podívali. Viděli mě jako monstrum a to mě bolelo.
"Šéfe, pokud se bude policie dál zabývat případem, končíme," řekli a hodili na stůl odznaky, pistole a pouta.
"Sakra!" zaklel Rei a přiskočil ke mně. Při pohledu na pouta jsem rychle couvala pryč.
"Nedívej se na ně, Vraz! Nemysli na ně!" otočil mě a podíval se mi do očí. "Nejsou pro tebe!"
"Můžete ji otočit zase zpátky, pane!" hlásil Maus. Pouta zmizela. Viděla jsem ale Maurovu vyboulenou kapsu. Ti dva policisté něco ještě řekli a odešli. Zůstali jen tři- Maus, Berrow a Derber.
"S námi můžete počítat," řekl Derber a já smutně pohlédla na jeho jediný šedivý pramen vlasů. Berrow si musel vlasy barvit, protože už byl dost starý.
"Jak ten zápisník funguje?" zeptal se Berow.
"Napíšete jméno a představíte si jeho tvář," řekla jsem a posadila se. Pak jsem jim musela podrobně vylíčit můj život se zápisníkem. Přitom jsem si přísahala, že jestli se mi Zero dostane do rukou, poděkuju mu a pak ho bez milosti zabiju!

Hanyou v dimenzi magie - A pak, že jsem jediná!

23. srpna 2008 v 13:55 | Hanyou |  Povídky - moje
No, název už cosi napovídá, ale nechte se překvapit!
tato kapitolka je krátká, za což se omlouvám! Příště bude delší!!!