Srpen 2008


Chii´s Sweet Home

22. srpna 2008 v 17:40 | Hanyou |  Videa
Tohle bylo moc roztomilé, než abych to sem nedávala! m^.^m
Chii je koťátko, které se ztratilo své mamince. Ujala se ji rodina, ale Chii stále myslí na svou maminku a tak se rozhodne, že uteče z tohoto "Alkatrazu". Překážkou v útěku jí bývá dobré mlíčko, podivné zvuky v domě a hračky. Většinou těsně před cílem unaveně usne. *^.^*
U třetího dílu jsem se moc nasmála. Dávám sem jen pět dílů, další jsou na Youtube. Přeju vám hezkou zábavu!

Dnešní hlášky jsou zvláštní...

22. srpna 2008 v 9:12 | Hanyou |  Hlášky
Koukáme se na Bořiče mýtů.
Máma: Přijde z kuchyně "Co tam říkali?"
Já: "Vyvolali jsme výbuch!!!"
Máma: "Už zase?"
Já: "Náhodou mají tu nejlepší práci na světě!"
*
Já: "Mami, nevíš kde mám oči?" (tak říkám brýlým)
Máma: "Tady někde budou..."
Za pět minut
Máma: "Nevíš kde mám peněženku?"
Já: Škodolibě "Tady někde bude..."
*
Koupila jsem si kabelku, kterou si máma "vypůjčila"
Máma: "Podej mi mojí... tvojí kabelku"
*
Já: "Mami, kde je moje kabelka?"
Máma: "Na botníku, mám tam doklady a mobil. Ještě si jí půjčím do práce."
Já: "Hm... je mi to jasný..."
*
Máma: "Nabiješ mi mobil? Je v kabelce."
Já: "A kde je moje-tvoje kabelka?"
Máma: "Moje-tvoje kabelka je... v kuchyni."
Já: "Špatně, je na křesle!"
*
Máma: "Zlatíčko, poklade... Co se koukáš na Věrku?"
Táta: "Vždycky, když začneš tohle říkat, tak protáčí oči jak Hurvínek!"
*
Máma: "... že je to tak, miláčku?"
Táta: Začtený do novin "Já nevím."
Já: "To neplatí, ty sis tátu pocvičila!"
*
Táta: "Já se těším, až mě odvezou do blázince."
Já: "Tatí, neboj! Já tě v tom samotného nenechám!"
Táta: S povzdechem se klidí pryč
*
Já: "Vrrrrrrn!"
Táta: "Ne!"
Já: Dotčeně "Mňaaauuuu?"
Táta: Ukazuje na Lisinu misku granulí "Támhle máš suchý."
Já: "Sssssssch!"
*
Lisa: Pláče v kuchyni
Máma: "Necháš toho?!"
Lisa: "MŇAAAAUUUU!!!"
*
Na procházce s Lisou
Lisa: Zamíří k vedlejšímu vchodu
Já: "Tady nebydlíme!"
Lisa: "Mňau?"
Já: "No tady nebydlíme."
Lisa: "Mňau!"
Já: "Ne, tady nebydlíme!"
Lisa: "MŇAU!"
Já: "Říkám ti, že tady nebydlíme!"
Lisa: "MŇAAAUUU!!!"
*
Já: Chci se prát s Lisou, tak jí pokládám na postel
Lisa: Zařve bolestí a svalí se na deku
Já: "Ty potvoro, ještě jsem ti nic neudělala!"
Lisa: Překvapený pohled
*
Lisa: "Vrrrn!"
Já: "Máš tam."
Lisa: Švihá ocasem
Já: "Hele, já si taky nemůžu dovolit tvarohový dort!"
Lisa: Zabijácký pohled
*
No a od rodiny přestupujeme k hláškám našich (mých) přátel
Hrajeme hru, kde někdo řekne věc a ten druhý musí říct, co ho první napadlo.
Jezeb: "Hrách."
Já: "Zelená."
Jezeb: "Rostlina."
Já: "Kytka."
Jezeb: "Žlutá."
Já: "Včela."
Jezeb: "Vosa."
Já: "Píchanec."
Jezeb: "Voda."
Já: "Kruh."
Jezeb: "Samara."
Já: "Modrá."
Jezeb: "Nebe."
Já: "Mrak."
Jezeb: "Kouř."
Cain: "Ahoj!"
Já: "Světlo."
Cain: "???"
Jezeb: "Tma."
Já a Jezeb: "CO TU DĚLÁŠ???!!!"
Cain: "Přijeli jsme dřív..."
*
Maddy: Podává mi balíček "Něco jsem ti přinesla."
Já: Rozbaluju a vykoukne černé DVD s bílým nápisem "Versailles? Co to je? Francouzská bastila?"
Maddy: "Písničky."
*
Pouštíme si DVD
Já: "ÁÁÁÁ!!! Má tam ty šaty!!!"
Jezeb: "Představ si, že jsou upíři."
Já: Myslím na naše sny, holky! :-)
*
Cain: "Tak jaký to bylo?"
Já: "Suprový! Už se tolik nebojím!" Smůla, Tori...
*
Já: "A jak jste si to užili?"
Jezeb: "Cítím z tebe závist!"
Já: "URUSAI!!!"
*
Anička: "A naučila jsem se tancovat!"
Já: "Super, tak mě to naučíš na maturák taky, jo?"
Anička: "Ne."
Já: "Proč ne?"
Anička: "Jsi velká a jsi holka!"
Já: O_O
*
Já: "Tvoje sestřička je pěkně drzá."
Cain: "Já za to nemůžu!"
Já: "Hele, co sis nadělal, o to se taky starej!"
Cain: "ONA NENÍ MOJE DCERA!!!"
*
Jezeb: "Verís..."
Já: "Hm?"
Jezeb: "Veriates..."
Já: "Co je?"
Jezeb: "Jak jsi mluvila o tom nadělávání..."
Já: Začíná mi tuhnout obličej
Jezeb: "... co kdybychom-"
Cain: "NE V MÉM DOMĚ!"
Já: "HEJ! jsem měla odpovědět!!!"
*
Já: "Jsi zlý!"
Cain: "To byla jen výchova!"
Já: "Ale proč jsi praštil i mě?"
Jezeb: "To bylo stvrzení svazku manželského."
*
Jezeb: "Za co???"
Já a Cain: "Za debilní komentáře!"
*
Cain: "Bones byl tady?"
Já: "Jo. A Jezeb ho málem vykastroval."
Cain: "Já myslel, že jede po tobě..."
*
Cain: "Proč?"
Já: "Protože ti měkne mozek!"
*
Jezeb: "Co jste tady, tak Verites rozdává hodně ran."
Cain: "Doufejme, že nebudou Egyptské..."
Jezeb: "Bacha, v minulém životě žila v Egyptě!"
Cain: "Ty vole, zdrháme!!!"
*
Cain: Zděšeně "Vy dva jste spolu strávili dva večery bez dozoru a NIC se NESTALO???"
Já: "Jo, co se divíš?"
Cain: Významně "Jezeb... Blahopřeji k dospění!"
*
Já: "To bylo kruté!"
Jezeb: "Ne tak kruté, jako jeho věčné narážky."
*
Maddy: "Vykrkávali jste abecedu?"
Jezeb: "Jo!"
Maddy: "Začínám si uvědomovat, že jsme stále článek mezi opicema a dokonalým člověkem."
*
Cain: "Volá Bones, mám ho od vás pozdravovat?"
Jezeb: "Řekni, že tu nikdo není!"
Cain: Do telefonu "Všichni tě posílají do háje."
Jezeb: "Nesnáším, když mi čte myšlenky!"
*
Cain: "Bones přijede!"
Já: Vyprskávám limču
*
Vyndaváme led z formy
Jezeb: "Takhle to vezmeš, pak to prohneš a pak-" pár kostek vyletí do vzduchu
Já: Jedna kostka mi spadne za výstřih "Haaaaaaaaah!!!!"
Cain: "Říkaj jsem, abyste TO nedělali v mém domě!"
*
Anička: "A proč má Veris mokrý výstřih?"
*
Já: "Nic se nestalo! Slyšíš? N-E-S-T-A-L-O! Byla to jen kostka ledu!"
Cain: "Každý té situaci říká jinak, ale ty seš vynalézavá!"
*
Anička: "Kde je bráška?"
Já: "Sbírá ze země své tělo... Možná jsem omylem tvého bratra udělal impotentním!" Náhle si uvědomuju s kým mluvím
Anička: "Co je to?"
Já: "Er....... No, to jako, že nějakou dobu bude na Hanku MOC hodnej......."

Tutorial obrázku

21. srpna 2008 v 18:51 | Hanyou |  Moje crazy výtvory
Portréty (modrá a červená dívka) jsem dělala na ostro. To znamená, že jsem nepoužila gumu, jen slaboulinké čáry. A pod perexem máte návod podle Malování.

Další můj obrázek!

21. srpna 2008 v 8:57 | Hanyou |  Moje crazy výtvory
Původně byl celý a větší, ale blbne scan, takže je tu aspoň kousíček:

Film nebo manga?

20. srpna 2008 v 10:47 | Hanyou |  Obrázky-upravené
Všichni tvrdí, že fotky nejdou překreslit do mangy. Tak se koukněte na tohle:

Další diplomek do sbírky a poučení pro Neznámého

19. srpna 2008 v 10:53 | Hanyou |  Já a moje kecy, kecy, kecy, kecy
Takže, pro pana Neznámého, který mi na mail psal tu úžasnou zprávu:
1) Až mi budeš kritizovat anime podobu, nejdřív si o mě něco zjisti
2) Nekreslila jsem podle Oinari-sama
3) Kuu-chan z OS je LIŠKA, já jsem KOČKA
4) Ona je blond, já hnědovláska
5) Ona se může změnit na kluka (hezkého kluka), já maximálně na démona a člověka
.
No, tak to je všechno.

Kulhánek - Cesta krve 1. díl

18. srpna 2008 v 11:24 | Hanyou |  Knihy online
Byl to neskutečný pohled. NATO náboje trhaly hořící tkaninu, ale oči cíle dvě se mi puškohledem stále propalovaly do mozku. Pak mi došly náboje a vampire mi jedním téměř neviditelným pohybem vyrazil zbraň z rukou.
Neživil se jen lidským masem, živil se i lidským strachem. Jeho zrak se mi znovu zavrtal do očí a měl jsem z toho pocit, jako by mne mlel v mlýnku na maso. Od nohou.
"Pal," zašeptal jsem.
Zvuk, jaký při střelbě vydává vulcan, je podobný zvuku, s jakým startovala trysková letadla. Naschvál není tlumený, aby si to nepřítel dostatečně užil.
Na tváři strupaté zaschlou krví se objevilo něco jako překvapení. Ruce, které se ke mně už už natahovaly, se rozlétly do stran, roztrhané na několik kusů. Hlava podélně pukla a pravá část i s nosem zmizela. Do prachu šplouchly vnitřnosti a pak se totéž co s rukama stalo i s nohama. Torzo s půlkou hlavy se zabodlo pahýlem levé holenní kosti do písku a zlomilo se jako zavírací nůž. Vulcan zmlkl.

Já, superzbraň - Den bez slunce 1/2

17. srpna 2008 v 1:20 | Hanyou |  Povídky - moje
"Hej, kdo je ta holka?" zeptal se recepční svého kolegy.
"Ta je tu s tím pracháčem ze 113," odpověděl. "Bacha na ni, má páru!"
"Takový mám rád," usmál se recepční.
"Věř mi, tahle holka je nebezpečná. Skolila Hanze!"
"Páni!" hvízdl a se zájmem se podíval na dveře, kudy jeho neznámá vyšla.
Musela jsem dostat víc informací. Zamířila jsem nejdřív do knihovny, kde jsem strávila dvě hodiny a pak jsem vlítla do kavárny s počítači. Brzy jsem pochopila všechny funkce a začala hledat muže v šedém. Nic. Nemohla jsem ho najít. Zklamaně jsem se opřela a koukala na vyhledávač. Co teď?
"Potřebujete pomoct?" zeptala se mě servírka.
"Ne, díky. Jen hledám něco o rodině," usmála jsem se.
"Ah, chápu. Dáte si aspoň něco k jídlu?"
"Jste hodná, ale ne. Snad jen… máte mléko?"
"Jistě. Hned tu bude."
"Děkuju!" mléko jsem neměla ani nepamatuji! Aspoň jsem se mrkla na pár stránek o Zerovi. Byla to hotová mánie!
"Hrůza, co?" objevila se vedle mě servírka.
"Dokonalost neexistuje. Každý člověk má v sobě zlo," přikývla jsem a vděčně se napila mléka. Chutnalo jinak. No co, jiná doba…
"Souhlasím. Ale jsem Zerovi trochu vděčná," řekla servírka s trochou nenávisti v hlase.
"Proč?"
"Zabil muže, který mě znásilnil!"
"Bože!" zděsila jsem se. Chudák, co si asi musela prožít!
"Jsem mu vděčná, ale tím to končí. Ne všichni si lebedí v zabíjení."
"To ano. Vzpomínám si na muže, který mi udělal něco podobného."
"Co se s ním stalo?"
"Nic. Využil mě a zemřel. Toužila jsem se pomstít. Bože, jak já ho ještě nenávidím!"
"Rozumím vám," řekla servírka chápavě a šla obsloužit vedlejší stůl. Dopila jsem mléko a zaplatila. Nechala jsem té servírce dýško. Byla moc hodná. Vyšla jsem ven a podivila se. Byla tma. Pokrčila jsem rameny a vydala se k hotelu. Začala mi být zima. Přitáhla jsem si kabát k tělu a rozhlédla se. Kroky! Zastavila jsem se. Neznámý udělal ještě jeden krok a také se zastavil. Otočila jsem se. Neznámému jsem neviděla do tváře a jeho plášť byl černý, ale v ruce držel nůž. Jeho lesk jsem viděla moc dobře. A ještě… Vytřeštila jsem oči.
"NE! PŘESTAŇTE!!!"
Rei přecházel neklidně po pokoji. Zero opět udeřil a já jsem byla pryč. Gira vrazil do dveří a nesl mě v náručí. Zakrvácenou a s roztrhaným oblečením.
"Co se stalo?" vykřikl Rei a pomohl Girovi položit mě na pohovku.
"Policie jí našla v uličce. Našli tam také roztrhaného muže. Vypadá to, že to udělala ona," vysvětlil Gira.
"Přines lékárničku!" roztrhl mi halenku a zděšeně se díval na hluboké rány od nože. "Bože, Vraz!"
"Rei," zasípala jsem. "Měl ty okovy! Byly to ty z ústavu! Byly to ony!"
"Pšt, tiše Vraz. Už ti nic neudělá," šeptal konejšivě.
"Je mrtvý? Jak?"
"Vzpomínáš si na něco?"
"Ne. Bože! Snad jsem ho…"
"Lékárnička!" podal Gira Reiovi velkou bílou skříňku. "Jdu dolů. Je tam policie."
"Dobře," kývl Rei a vzal lahvičku s nějakou zažloutlou tekutinou.
"Vraz, teď to bude bolet," řekl mi pomalu. "Neboj se, jen mi věř."
"Umřu?"
"Ne, Vraz, neumřeš."
"Věřím ti," usmála jsem se, ačkoliv vypadal nejistě.
"A… Budeš si muset sundat…" ukázal na mou hruď. Pohnula jsem rukou, ale projela mnou taková bolest, že jsem zaúpěla.
"Dobře, lež klidně," natáhl ke mně ruku. Klepala se mu.
"Rei," oslovila jsem ho. "Já ti stále věřím."
"Dobře," přikývl a po pár pokusech ze mě sundal poslední kousek šatů. Nakapal pár kapek na vatu a začal mi čistit rány. Pekelně to bolelo. Několikrát jsem sykla, ale stále to bylo lepší než když do mě stříleli.
"Teď se ti tam nedostane infekce," řekl mi.
"Rány se mi do zítřka zatáhnou. Můžu se umýt?" zeptala jsem se.
"Zvládneš to?" podepřel mě. Dopotáceli jsme se do koupelny. Pustil sprchu a já se vděčně postavila pod proud vody. Rychle jsem se namydlila, ale pak se mi podlomily nohy. Zkusila jsem se zvednout, ale nešlo to.
"Rei!" zavolala jsem tiše. "Rei!" Nikdo se neozval. Zmocnilo se mě zděšení. Odešel? Těžce jsem se doplazila ke dveřím. Zavěsila jsem se na kliku a opřela se o dveře. Povolily. Ještě jsem se kousek plazila, ale pak mě opustily síly.
"Rei!" zavolala jsem s panickým strachem. "Rei! Rei!"
CINK! Ztuhla jsem. Tenhle zvuk jsem znala. Okovy! Stalo se něco Reiovi? Snažila jsem se znovu postavit, ale už jsem neměla v rukou sílu. Zase jsem se cítila opuštěná. Další zacinkání. Tentokrát jsem se rozbrečela.
"Vraz!" Rei ke mně přiběhl. "Promiň, policie přinesla ten nůž a okovy."
"Já myslela, že jsi odešel."
"Ne, to bych neudělal. Nikdy!"
"Jsem ráda," zavíraly se mi oči, "že jsi tu se mnou…"
"Vraz?" jemně se mnou zatřásl. Byla jsem zase v bezvědomí. Sundal si košili a opatrně mě do ní zabalil. Pak mě vzal do náručí a přenesl mě do ložnice. Když mě pokládal, sevřela jsem mu ruku.
"Už zase?" snažil se osvobodit, ale nakonec to vzdal. Lehl si vedle mě. Jednou rukou mi zapínal knoflíky. Začala jsem se třást. První fáze hibernace začala, ale Rei si myslel, že se klepu zimou. Nejdřív mě objal, ale když třas neustával, posadil si mě na klín. Stulila jsem se do klubíčka a bolestí stáhla tvář. Jemně mi odhrnul vlasy z obličeje. Přestala jsem se třást. Gira vešel do ložnice. Chtěl něco říct, ale zarazil se.
"Pardon!" zmizel. Rei si povzdychl.
"Okovy…" zasténala jsem. Rei mě pohladil po tváři a pevně objal. Za chvíli také usnul. Zdálo se mu o muži v šedém s monoklem. Cítil k němu strach a nenávist. Pak uviděl černý sešit. A pak doktory, kteří padli na zem mrtví a potom mě viděl ve svém snu s okovy na rukou. Okolo mě na zdi byly díry po kulkách a po dělových koulích.
Přitiskla jsem se víc ke zdroji tepla a spokojeně zavrněla. Cítila jsem jak se tělo vypořádává s ránami. Pomalu jsem otevřela oči. Na sobě jsem měla košili a kdosi mě objímal. To objetí jsem znala. Rei. Podívala jsem se na něj. V pokoji bylo šero. Spal, ale byl zamračený. Opatrně jsem ho pohladila prstem po tváři.
"Muži v bílém," zašeptal. Trhla jsem sebou. Otevřel oči a usmál se na mě.
"Usnul jsem."
"Měl jsi zlý sen?"
"Ani nevím."
"To je dobře," položila jsem hlavu na jeho hruď. "Zlé sny se nemají pamatovat."
"Ještě to bolí?" zeptal se. Jen jsem přikývla. Chvíli jsme mlčeli. Pak jsem se chtěla posadit, ale v levé ruce mi něco křuplo a já dopadla zpátky na Reie.
"Jsi v pořádku?" zděsil se.
"Jo, ale asi mám něco s rukou," podívala jsem se na oteklou končetinu. Rei ji vzal jemně do ruky a ohmatal ji.
"Naražená, nic to není," řekl klidně. Oddychla jsem si. Vděčně jsem se na něj podívala. Byli jsme blízko. Zrudla jsem. V očích se mu zajiskřilo. Byly to zvláštní oči. Modré s kouskem zelené duhovky. Pomalu jsem se k němu přiblížila a přitiskla své rty na jeho. Vrátil mi polibek a rukou zabloudil do mých vlasů. Pak mi do úst jemně vklouzl jazykem. Trochu jsem se lekla, ale pak jsem se k této hře jazyků přidala. Rukou mi bloudil po zádech a mě se nedostávalo vzduchu. Dýchala jsem rychleji. Hučelo mi v hlavě, ale zároveň jsem se cítila tak nádherně. Začal mě líbat po krku. Z hrdla se mi vydral sten. Zajel mi rukou pod košili. Pomalu ji posouval přes mé břicho po boku. Náhle se zarazil. Nahmatal jizvu. Také já jsem ztuhla.
"Promiň, nechal jsem se unést," zašeptal.
"Ne," políbila jsem ho hladově. Potřebovala jsem jeho doteky. Chtěla jsem vidět jeho jasné oči a měkký hlas. Položil mě na záda, ale nepřestával mě líbat. Rozepnul knoflíčky od košile. Rychle jsem k sobě přitiskla ruce křížem, ale jediným pohlazením mě zbavil studu z mého zjizveného těla. Ještě jednou mě políbil a pak se přesunul k mému ňadru. Jemně olízl bradavku. Zasténala jsem. Bylo to zvláštní, když jsem cítila jeho horké rty na mém těle. S rozechvělýma rukama jsem odepla jeho kalhoty. Zbavil se zbytku oblečení sám. Jeho ruce pomalu s pečlivostí mapovaly mé tělo. Na zlomek vteřiny jsem slyšela otcova slova, že má žena trávit noc s mužem po svatbě, ale hned jsem na to zase zapomněla.
"Vraz," zašeptal skoro neslyšně.
"Věřím ti," políbila jsem ho a pak jsem cítila jak do mě vnikl. Dělal to opatrně a pomalu. Ihned jsem se mu přizpůsobila a za chvíli se mi zatočila hlava. Bolest. Vykřikla jsem a sevřela Reiova ramena. Na pár vteřin přestal a když si byl potom jistý, pokračoval. Brzy ve mně cosi explodovalo a já se cítila krásně. Posledních pár polibků a pak ze mě vyklouzl. Přitulila jsem se k němu a on mě objal. Začala jsem šeptat. Naklonil se ke mně a já zašeptala víc nahlas:
"…miluju!"
"Já tebe taky, Vraz," políbil mě. Ještě jsme si vychutnávali dotyky toho druhého a pak jsem na okamžik usnula. Probudila jsem se přikrytá dekou Posadila jsem se a natáhla na sebe Reiovu košili. Vyšla jsem z ložnice a potichu zamířila do koupelny. Rychle jsem se umyla a přitom vzpomínala na Reie. Vyšla jsem z koupelny oblečená. V pokoji byl jen lístek.

Hanyou v dimenzi magie - Učení, mučení, skučení

16. srpna 2008 v 12:00 | Hanyou |  Povídky - moje
Začíná legrace. Jakýpak bude školní rok?