Kulhánek - Cesta krve 2. díl

28. srpna 2008 v 4:55 | Hanyou |  Knihy online
V první řadě musím upíra dostat dolů z transportéru. Termit by se sice pancířem propálit neměl, ale kdo ví.
"Chce to nějakou návnadu."
"Třeba tebe."
"Anebo tebe."
Vzápětí zabral kinetin.
Klepl jsem na ruční ovládání průvlaku a vyklouzl ven. Počítač za mnou zabouchl.
Mlaskavě jsem doskočil do bahna rozrytého transportérem. Brýle jsem měl přepnuty na fotonový násobič, takže bylo vidět skoro jako ve dne; jen barvy byly místy matné a místy přeřvané. Bahno bylo červené a v hlubokých kolejích stála voda. Uklouzl jsem a s hlasitým šplouchnutím upadl na břicho. Brýle jsem měl naštěstí pevně zaháknuté za ušima.
Nebem se mihl stín.
Překulil jsem se na záda a stiskl spoušť hecklera.
Proud střel vychýlil upíra ze směru tak, že se zasekl do džungle asi dvacet metrů nalevo. To už jsem se hrabal na pevnou půdu a zpod neprůstřelné vesty mi tekla voda. Pod vlivem kinetinu jsem byl s to odhadnout, že upíra zasáhlo něco mezi šesti a devíti kulkami z dvanácti vypálených.
Od doby, co jsem vyskočil z transportéru, uběhly sotva čtyři vteřiny.
Malý oranžový válec opsal plochou křivku a zapadl do podrostu, z kterého se upír dral ven. Větve silné jako ruka lámal po dvou. Zpomalil jsem ho další dávkou.
To už uběhly čtyři a tři čtvrtě vteřiny.
Vrhl jsem se na zem, nohama k výbuchu.
Mokrá tráva krásně voněla a šimrala v nose. Kinetin některé vjemy zesiluje. Tak vonět trávu jsem nikdy nezažil. Čichat to déle, zvedl by se mi žaludek. Je zvláštní, jak i velmi příjemné vůně, jsou-li příliš intenzivní, dokáží být nepříjemné. V tom okamžiku konečně roztrhla ticho syčivá exploze.
Nejprve mne vykopl otřes země, pak mne připlácla tlaková vlna. V obou případech jsem dostal prudký direkt do nosu. První vjem po výbuchu byl, jako by mi skrz hlavu - od zátylku k očím - prošlehla vlna zlatého světla. Kolem najednou panoval žár.
Vymrštil jsem se na nohy. Všechno hořelo: džungle, vodou nacucaná tráva a snad i to červené bahno. Plameny se na mne řítily v bílooranžových vírech. Jen díky kinetinu jsem nezpanikařil. Přestože bažina hořela také, stále to byla bažina. Vrhl jsem se do toho největšího ohně, prolétl jím a zmizel v řídkém blátě v koleji po pravých kolech saladinu.
Od doby, co jsem vyskočil z transportéru, uběhlo osm vteřin.
Za minutu se mi přestalo dostávat dechu a měl jsem strach, že by žár mohl bláto vysušit. To by nebyla příjemná smrt. Znatelně zhoustlou hmotou jsem vystrčil hlavu.
Otírat zablácenou rukou zablácené brýle nejde moc dobře, ale to, že z obrovských plamenů zbylo jen několik roztroušených ohňů, vidět bylo. To, že se ke mně žene podivný nízký tvor, také.
Byl sotva pět metrů daleko.
Vyrazil jsem z močálu jedním obrovským skokem. Šťastnou náhodou (občas se to stane) mi přitom do obličeje šplíchla relativně čistá voda a odplavila čmouhy špíny z brýlí. Zastavil jsem na pevné půdě a prudce se otočil.
Ten malý tvor byl pořád upír a pořád šel po mně. Končil přibližně v místech, kde ho předtím přesekla dávka z kulometu. Tentokrát mu ale zbytek těla uhořel. Torzo utíkající po rukou vypadalo ohavně, pod zuhelnatělou kůží bíle svítila žebra, z hlavy ohořely uši, nos i rty. Smrad spáleniny byl nesnesitelný.
Už jsem něco podobného viděl při svém prvním boji s upírem: hořícím napalmem jen částečně zasažená postava drásající pancíř transportéru. I přes žár bylo tehdy vidět, jak pučí nové svazky svalových vláken, které vzápětí černají a odpadávají. Pak ho počítač zasáhl několika dlouhými šlehanci a tvor konečně shořel. Při druhém, a do dnešního dne posledním, souboji s upírem si počítač dal zatraceně dobrý pozor, aby bylo napalmu dost už napoprvé.
Ruka dýmajícího torza mne minula jen proto, že jakmile ji upír zvedl ze země, ztratil rovnováhu. Uskočil jsem a mířidla hecklera mi vylétla před oči. Ve výřezu hledí se usadil upírův levý loketní kloub. Stiskl jsem spoušť a...
A samopal byl zalepený blátem víc, než jsem myslel.
Upír byl zas u mě.
S prudkým rozmachem jsem ho nakopl do zčernalé hlavy. Bylo to, jako bych kopl do skály. Znovu švihl rukou a tentokrát neminul. Drápovité prsty mi servaly maskovací látku neprůstřelné vesty spolu s kapsičkami na zásobníky a úder mne odhodil snad pět metrů daleko.
Upír naštěstí nemohl létat, ale přesto se i po rukou pohyboval zatraceně rychle. Vytrhl jsem pistoli, a jak jsem ležel, vypálil podél pravé nohy jedinou ránu. Víc jsem nestačil.
Kolem obličeje mi zasvištělo něco těžkého a smrdutého.
Bleskem jsem se překulil na bok a kutálel se dál a dál a čekal na poslední úder. Upír dokáže pěstí prorazit díru do stromu. Neprůstřelnou vestu by asi nezvládl, ale co by po takové ráně zůstalo z mého hrudníku...
Nic se kupodivu nedělo. Zarazil jsem válení sudů a šel do kleku, pistoli v natažených pažích.
Upír ležel na začátku pruhu zválené trávy. Zatínal prsty pravé ruky do země a přitahoval se - samozřejmě v mém směru. Vypadal jako obrovská, hnusná, rozšlápnutá, ohořelá housenka. Tím jediným výstřelem z pistole jsem mu (musím přiznat, že naprostou náhodou) roztříštil levé rameno.
Sice jsem ho zasáhl přesně do kloubu, ale stačí minuta, minuta a půl a zas bude v pořádku (může-li se o torzu chodícím po rukou říci, že je v pořádku). Vyskočil jsem na nohy a vyprázdnil do něj zásobník. A střílet z pistole náhodou umím: po kulce do obou loktů, do ramen pro jistotu dvě. Upíra to nezastavilo - nyní se posunoval tak, že se do trávy zakousl a přitáhl se o pár centimetrů smrštěním krčního svalstva. Vyměnil jsem v pistoli zásobník, schoval ji do pouzdra a z úchytky na opasku vyhákl druhý termitový granát. Přepnul jsem ho z režimu VÝBUCH do režimu HOŘENÍ a odjistil.
A přesně v té chvíli mne zezadu objaly dvě ledové paže a přitiskly mi ruce k tělu.
Mrtvák.
V levé dlani jsem svíral bahnem kluzký, odjištěný granát, pistoli jsem měl v pouzdře a nemohl na ni dosáhnout. Cítil jsem, jak mi mrtvákovy zuby rvou látku z límce neprůstřelné vesty. Jedno ze základních pravidel: Mrtvák v džungli nikdy není sám.
V podrostu i na mýtině se najednou začalo mrtváky přímo hemžit. Rychlé toporné pohyby, šedočerné vousaté obličeje, drápovité nehty. Jejich obličeje jsou šedočerné při normálním pohledu, natož přes brýle s fotonovým násobičem. Udeřil jsem hlavou dozadu a zároveň se odrazil nohama tak, abych na mrtváka spadl. Při dopadu jsem s potěšením zaznamenal praskání cizích kostí. Po dvou ranách loktem a prasknutí několika dalších žeber jsem se ze sevření ledových rukou vymanil. To už se po mně ale sápalo deset dalších.
Ovšem, to je známá, až bych řekl standardní situace. Vstal jsem, vyškubl pistoli a z bezprostřední blízkosti začal do strnulých obličejů pálit. Moje devítka takhle zblízka funguje, jako když se kdysi na Velikonoce vyfukovala vajíčka. V čele malá dírka, mozek i s temenem odlétne v dál. Pravda, kdyby se takhle vyfukovala vajíčka, moc skořápek na kraslice by nezbylo.
Pak mi došly náboje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tori Tori | Web | 28. srpna 2008 v 12:40 | Reagovat

Tuhle knihu jsem si zamilovala.

2 Kelllyna Kelllyna | E-mail | Web | 28. srpna 2008 v 14:03 | Reagovat

na mě je moc nebezpečná.. ten díl sem nedočetla...

3 Hanyou Hanyou | Web | 28. srpna 2008 v 20:12 | Reagovat

Hm, a co něco o upírech?

PS: Jak se vám líbily ty věty na začátku s tou návnadou?:

4 Tori Tori | Web | 28. srpna 2008 v 20:28 | Reagovat

Úžasné. To připomíná rozhovory Mezi Kurodou a Alicí...

5 Hanyou Hanyou | Web | 28. srpna 2008 v 21:09 | Reagovat

? Neznám. Asi se nekoukáme na stejný anime. :-D

6 Tori Tori | Web | 28. srpna 2008 v 21:47 | Reagovat

XD

To není anime,to je má Lovkyně.

7 Kelllyna Kelllyna | E-mail | Web | 28. srpna 2008 v 22:20 | Reagovat

tim to asi bude.... btw kdy zveřejníš další úryvek?

8 Hanyou Hanyou | Web | 29. srpna 2008 v 12:32 | Reagovat

Áháááááá! *kývá hlavou* No, kdy bude další?! A ty vydavatele nakopej do pr..., jestli ti to nevydaj!

9 Tori Tori | Web | 29. srpna 2008 v 13:04 | Reagovat

Nemám tušení,kdy zveřejním další...jsem v trošku kritické části... (-__-)

Momentálně je u posouzení něco jiného,než Lovkyně,ale do osmnáctého září jejich odpověď čekat nemůžu...a když to nevýjde,pošlu Lovkyni....pokud ji dopíši...

*sigh*

10 Hanyou Hanyou | Web | 29. srpna 2008 v 17:14 | Reagovat

Hlavně, že se jednou dočkáme. ;-)

11 Tori Tori | Web | 29. srpna 2008 v 21:56 | Reagovat

Bůh ví jestli..

12 Kelllyna Kelllyna | E-mail | Web | 29. srpna 2008 v 22:53 | Reagovat

musíme se dočkat, já už si jí chci přečíst...

13 Hanyou Hanyou | Web | 31. srpna 2008 v 13:25 | Reagovat

A já to chci ukázat své sestřenici, dokud ještě žije! :-D

14 Kelllyna Kelllyna | E-mail | Web | 31. srpna 2008 v 15:33 | Reagovat

dokud ještě žije???

15 Hanyou Hanyou | Web | 31. srpna 2008 v 18:34 | Reagovat

No, ona totiž není nesmrtelná... :-D

16 Kelllyna Kelllyna | E-mail | Web | 31. srpna 2008 v 21:34 | Reagovat

doufam že TAK dlouho se s tim Tori flákat nebude....

17 Hanyou Hanyou | Web | 1. září 2008 v 12:34 | Reagovat

Taky doufám... Ráda bych to totiž dala přečíst lidičkám ve třídě! :-P

18 Tori Tori | Web | 1. září 2008 v 14:46 | Reagovat

*autorka se zasekla a nemíní další týden pokračovat*

19 Kelllyna Kelllyna | E-mail | Web | 1. září 2008 v 15:26 | Reagovat

Hanyou teď si jí vyděsila...

20 Hanyou Hanyou | Web | 1. září 2008 v 21:46 | Reagovat

Ať se nebojí, že tenhle pc neumí s naší fungl novou tiskárnou. A poslat mejlem to taky nepůjdu. Stačí fouknutí a tenhle krám se rozpadne na kusy.

21 Tori Tori | Web | 2. září 2008 v 12:21 | Reagovat

Neviděsila. Zasekla jsem se a nemohu pokračovat v psaní. Chjo... (e_e)

22 Kelllyna Kelllyna | E-mail | Web | 2. září 2008 v 12:25 | Reagovat

hh nezávidim...

my máme tiskárnu se skenerem, ale bez náplně, takže jenom skenuje, netiskne...

23 Hanyou Hanyou | Web | 2. září 2008 v 17:01 | Reagovat

Šikovná věcička...

24 Kelllyna Kelllyna | E-mail | Web | 2. září 2008 v 22:53 | Reagovat

skener?

nj ale když funguje napůl je to otrava...

25 Hanyou Hanyou | Web | 3. září 2008 v 16:52 | Reagovat

Proto říkám "šikovná". ;-)

26 Agar Agar | 3. září 2008 v 20:03 | Reagovat

kdyby si našla milá Kelll brigádu i mimo prázdniny... byly by barvy do tiskárny, oddělené pokoje, auto....

Ale to bys musela pracovat na... ne, nebudu říkat dálnici...

27 Kelllyna Kelllyna | E-mail | Web | 4. září 2008 v 7:37 | Reagovat

grr... chceš toho nějak moc, stačí že tě zásobuju prachama na hardware když ty všechno svoje kapesný utratíš za kafe!

a oddělený pokoje, auto, zbláznil ses? XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama